"Woke up in Helsinki yesterday, ... day turns to night, night turns to whatever we want, we're young enough to say this has gotta be a good life"
Představa toho, že si uděláme roadtrip Skandinávií nás napadl někdy v první polovině roku, kdy se Matyáš dozvěděl, že tam bude pracovně trávit nějakou dobu a pravděpodobně by byla možnost tam zůstat o nějakou dobu déle, než by ho zaměstnávaly pracovní povinnosti.
Sever byl vždycky mým snem. A najednou možnost, že bych se tam mohla dostat, dostala nějakou reálnou podobu a my se rozhodli, že to zrealizujeme, ačkoli jsem ze začátku nevěřila, že to dotáhneme do konce. Přišlo mi nemožné, aby všechno vyšlo, abychom si fakt půjčili auto a vyrazili vlastně jen tak bez nějakého úplně plánovaného cíle a cíleného plánu.
Nemůžu říct, že bych se nějak úplně reálně podílela na onom plánování kdy, kde, jak. To bylo celé v režii Matyáše, kdy rozhodující byla práce a jeho možnosti, kdežto já jsem jen udělala poslední srpnové zkoušky u nás a mohla do začátku semestru jet kdykoli.
Nakonec jsme vymysleli konečný termín 6.9. - 18.9., protože 19. už mi zase začínala škola. Plán byl cca 4 dny strávit v Helsinkách a v sobotu odjet na sever. Září, Laponsko, průměrná teplota kolem sedmi stupňů Celsia a náš plán byl takový, že celý týden strávíme pod stanem. No, ale o tom později...
Letenky jsem si kupovala přes portál kiwi.com. Matyáš už ve Finsku byl, tak bylo na mně, abych poprvé sama někam doletěla. I přes to, že jsem noc předtím úplně klidná nespala a zdálo se mi o tom, že omylem doletím někam na Bali, jsem v úterý ráno zdárně zvládla s krosnou a menším batohem na palubu cestu na letiště, kdy ještě v autobuse jsem si zařizovala alespoň nějaký internet v mobilu do zahraničí a neustále kontrolovala, jestli mám občanku, pas (just to be sure), věci ohledně letu, pojištění, peníze... Měla jsem taky trochu obavu, jestli "eTicket", který mi došel na mail z kiwi.com bude stačit a neměla jsem si ještě něco zařídit přes ČSA, se kterými jsem letěla, ale všechno bylo v pořádku, krosnu jsem si nechala odbavit a mohla pokračovat na security. Letenky mě stály dohromady kolem čtyř tisíc včetně odbavených zavazadel bez přestupu na trase Praha-Helsinky.
Z nervů, že nebudu nic stíhat a na letišti budu zmateně pobíhat a nevědět, co se děje a kam teď jít a co kde udělat, jsem radši vyrazila dřív (hodně, hodně dřív) a tak jsem dost dlouho čekala. Nakonec jsem ale seděla celá šťastná na svém sedadle 19A, srdce mi přestalo bušit až v momentě, kdy se letadlo odlepilo od země a mě čekaly nejdelší dvě hodiny z celého finského výletu.
Helsinky a obecně i celé Finsko jsou ze vzduchu nádherné. Nádherné a zelené. Přistáli jsme, já jsem se na tři minuty spřátelila s nějakými holkami z Česka, které jely studovat na Erasmus a na letišti to uměly asi tak stejně jako já a společnými silami jsme si vyzvedly svá zavazadla. Potom jsem už měla instrukce v mobilu, jak se mám dostat na vlak, koupila si single ticket za 5,50 euro a vydala se na hlavní nádraží v Helsinkách jedním z vlaků (mají označení P/I a můžete se z letiště vydat jakýmkoli z nich kterýmkoli směrem a vždy dojedete na nádraží), cesta mi trvala asi 20 minut.
Ubytovala jsem se v hotelu, kde jsme zůstali po naši dobu strávenou v Helsinkách a večer už jsme absolvovali jen rychlou procházku Helsinkami, kde jsem viděla nejvýznamnější památky (Helsinskou katedrálu pod lešením, nádraží, západ slunce a přístav, procházeli jsme se krásnými ulicemi a podnikli jsme jeden z mnoha výletů do velkého sport-obchodu a ještě kupovali vybavení tam nahoru) a jelikož jsem byla dost unavená, ani ne z té cesty samotné, jako spíš z těch nervů, které jsem z toho měla, šli jsme brzo spát.
Nevím, jestli tohle je ta cesta, kterou blog chci ubírat a možná, že článek fakt brzo zmizí a vymyslím ten koncept jinak. Zatím to ale jinak, než takhle deníčkově neumím. Snad ale články ohledně naší cesty budou někomu přínosné a třeba ji podnikne taky - pro mě to zatím byla jedna z nejlepších cest mého života. :)
Bára
No comments:
Post a Comment